Na pondělí 5. února 2007 se všichni zaměstnanci centra moc těšili. Jeli jsme na výlet.

Naše sociální pracovnice Lída Benešová dostala za úkol vyjednat návštěvu dvou zařízení na Strakonicku. Hned na devátou hodinu jsme byli domluveni v Ústavu sociální péče pro mentálně postiženou mládež Mačkov.

Procházeli jsme a obdivovali chod s kapacitou lůžek desetkrát většího zařízení než je naše a vstřebávali informace, které jsme slyšeli a viděli. Samozřejmě nás také zajímaly dílny, kde jsme nacházeli hodně inspirace, vedoucí dílen si měli o čem popovídat a vzájemně si vyměňovali poznatky a zkušenosti.

Procházeli jsme a obdivovali chod s kapacitou lůžek desetkrát většího zařízení než je naše a vstřebávali informace, které jsme slyšeli a viděli. Samozřejmě nás také zajímaly dílny, kde jsme nacházeli hodně inspirace, vedoucí dílen si měli o čem popovídat a vzájemně si vyměňovali poznatky a zkušenosti.

Někteří z nás si na památku koupili několik výrobků z tamních dílen a pak už jsme se rozloučili. Odjížděli jsme do Oseku, do ÚSP pro mentálně postiženou mládež. Vedoucí vychovatel nás po seznámení a malém výkladu osobně provedl krásným zámečkem, kde jsou umístěni výhradně chlapci a muži.

Byli jsme překvapeni, jak si mužská ruka dokáže poradit například s šicí jehlou nebo háčkem na háčkování. Při prohlídce ústavu jsme natrefili na místní kapelu při zkoušce. Pro obě strany to bylo sice krátké, ale milé setkání.

Jaké bylo pro nás překvapení, když jsme v jedné z místností objevili viset na zdi náš kalendář! I když jsou obě státní zařízení úplně odlišná od našeho, našli jsme i společná témata. Domů jsme se vrátili plni dojmů a odhodlání uplatnit načerpané vědomosti v  „malém“ centru s rodinnou atmosférou. Druhý den jsme o pondělních zážitcích vyprávěli našim klientům. Dík patří těm, kteří nám umožnili prožít tento den plný emocí. Připomínají nám ho dvě hadrové loutky pověšené v naší jídelně. Víte, jak jsme je pojmenovali? No přece Mačka a Máček!

Fotogalerie